Atlas ryb
Amur bílý
Ctenopharyngodon idella
Popis:
Tato kaprovitá ryba k nám byla dovezena v roce 1961. Má dlouhé válcovité tělo, v bocích mírně zploštělé. Charakterizuje ji široká hlava, na skřelích výrazné paprskové rýhy. Na velkých a pevných šupinách převažuje jasně stříbrná barva, od hřbetu s lesklým, temně nazlátlým nádechem.
Amur bílý byl vysazen hlavně do rybníků i toků v jižních oblastech naší republiky - například na Pohořelicku, Třeboňsku a Blatensku. Má podobné nároky na životní podmínky jako kapr, avšak dává přednost teplejší vodě. Jako dvoucentimetrová rybička pohlcuje hlavně drobné virníky, korýšky a larvičky pakomárů, pak přijímá rostlinnou potravu - vláknité řasy. Odrostlejší amuři konzumují vyšší, zejména měkké vodní rostliny. Brzy si však zvykají na potravu kaprů.
Chov amura má hlavní cíl - likvidovat nežádoucí porosty i v zavlažovacích kanálech, přehradách a rybnících. Růst amurů je ovlivněn teplotou vody: roste proto pomaleji než kapr a až ve čtvrtém roce dosahuje hmotnosti necelých 2kg (kapr zhruba za 2,5 roku). Amur také později dospívá pohlavně - ve stáří 7-9 let. Naše podnebí mu zatím znemožňuje přirozené rozmnožování. Musí proto být uměle vytírán a rozmnožován.
Původním domovem amura jsou rozsáhlá území Ruska, zejména pak povodí Amuru a jižní oblasti Číny. Dosahuje délky až 130cm a hmotnosti až 30kg. Stanovená nejmenší lovná délka je u amura 50cm.
Bolen dravý
Aspius aspius
Popis:
Je to naše jediná dravá kaprovitá ryba dolních toků řek i přehradních jezer, které jí velmi dobře vyhovují. Má dlouhé tělo s širokou tlamou, jejíž okraje sahají až za oči. V horní čelisti má jamku. Do ní zapadá hrbol na dolní čelisti. Tlama je silně rozeklaná. Boky ryby jsou šedé i stříbřité, hřbet šedomodrý.
Bolen dravý žije hlavně ve větších řekách a loví zejména v horních vrstvách vod. Napadá hlučně hejna drobných rybek často u samého břehu i v nejneuvěřitelnějších mělčinách. Jeho přítomnost ve vodách je proto snadno zjistitelná. Dosahuje značné délky - až 120cm a hmotnosti až 14kg. Požírá kromě drobných rybek i hmyz padlý na hladinu, v mladším stádiu plankton a drobné larvy hmyzu, ale i plůdek jiných ryb. Bolen dravý naznačuje svou existencí, že v místě jeho výskytu je dostatek drobných ryb. Jeho výskyt je hojnější v zemích na východ od Labe, v mnoha evropských zemích se však vůbec nevyskytuje - například ve Francii, Británii, Dánsku, Švýcarsku, na Pyrenejském poloostrově i v jižní části poloostrova Balkánského. Je hojnější v řekách, které se vlévají do Severního, Baltického, Černého i Kaspického moře.
Bolen dravý i přes svou hlučnost je rybou velmi plachou, a jeho ulovení není proto snadné. Nejlépe zabírá na drobnou živou rybku při naprostém tichu na břehu. Pozor na dobu hájení! Smí se lovit pouze v druhé polovině roku (od 16.června do 31.prosince). Nejmenší lovná délka je 40cm.
Candát obecný
Sander lucioperca
Popis:
Krásná okounovitá dravá ryba s podlouhlým válcovitým tělem, špičatou, místně zploštělou hlavou. V čelistech má mnoho ostrých zubů, mezi nimiž vyčnívají dva přední zvlášť velké. Hřbet má candát zbarvený do olivově zelena, boky jsou stříbřité i zlaté a poznamenané osmi i více kolmými temnými pruhy.
Má rád písčitá, štěrkovitá, nanejvýše pak lehce zbahněná dna říčních koryt. Vyhovují mu i hlubší přehradní nádrže či chladnější rybníky. Tře se v dubnu a květnu. Samec střeží oplodněné jikry a někdy k nim přihání i čerstvou vodu. Je poměrně choulostivý na nedostatek kyslíku ve vodě. Přesto významně doplňuje štiku v jejím poslání "zdravotní policie". Candát totiž s oblibou požírá uhynulé rybky i jiné vodní živočichy. Patří k nejoblíbenějším úlovkům rybářů a jeho chov je rozšířen i v rybničním hospodářství.
Candát má výraznou ostnatou hřbetní ploutev, jako všechny okounovité ryby. Jeho šupiny jsou velmi drsné, a přece jsou poměrně choulostivé na dotek lidských rukou. Chytneme-li podměrečného candáta, kterého budeme vracet do vody, neměli bychom nikdy zapomenout řádně si namočit ruce při manipulaci s rybou při odstraňování háčku. To platí i o jiných rybách.
Candát dosahuje maximální délky 130cm a hmotnosti až 12kg. Lze jej lovit jak na živou, tak mrtvou rybku. Zabere však i na ocásek rybky nebo na větší rousnici. Nejmenší lovná délka je 45cm. Je hájen od 1.ledna do 15.června.
Cejn perleťový
Abramis sapa
Popis:
Cejn perleťový má šedomodrý nebo zelenošedý hřbet. Jeho boky se stříbřitě, perleťovitě lesknou - odtud jeho jméno. Jeho ploutve jsou šedobílé, tmavě vroubené. Cejn perleťový má přední polovinu těla mohutnější než ostatní druhy. Jinak se příliš od velkého nebo siného cejna neliší.
Jeho výskyt na území České republiky je velmi omezený na nevelký pruh jižní Moravy. Žije tedy ve větších přítocích Dunaje, na dolním úseku Moravy, Tisy i jejich přítocích. V Čechách se vůbec nevyskytuje.
Ze tří druhů našich cejnů (velkého, siného a perleťového, resp. lze sem počítat i cejnka malého - skaláka) je perleťový nejméně hojný. Dospívá ve čtyřech letech věku - tehdy měří sotva 20cm a jeho hmotnost nepřesahuje 300g. Sotva dorůstá 30cm délky a jeho hmotnost málokdy přesáhne 500g. Je celoročně hájený na rozdíl od ostatních cejnů!