Atlas ryb

Síh peleď

Coregonus peled

Popis:

Jikry této lososovité ryby byly k nám dovezeny v roce 1970 do rybníků Státního rybářství v Klatovech. Předtím se aklimatizovala v rybnících a jezerech evropské části Ruska, ve Finsku, Polsku, Německu i Maďarsku. Jejím původním domovem je severní část Ruska. Našim přírodním podmínkám se velmi dobře přizpůsobila. Peleď se velmi podobá maréně, má však robustnější a vyšší tělo, odlišnost je také v postavení úst. Má rovněž tukovou ploutvičku, jako všechny lososovité ryby mezi ocasní a hřbetní ploutví.

U nás je hlavně jako vedlejší ryba v rybnících spolu s kapry, ale úspěšně se chová i v lipenské přehradní nádrži a v dalších přehradách. Živí se zooplanktonem, na podzim však loví i drobné rybky. Peleď roste ještě rychleji než maréna. Již v prvním roce přesahuje její délka 20cm, ve třetím pak přes 40cm a dosahuje hmotnosti téměř 1kg. Snáší také vyšší teplotu než maréna, snadno se s ní však kříží. Vytírá se totiž přibližně ve stejnou dobu jako marény - v listopadu i prosinci. Samci a samice dospívají pohlavně už v druhém roce věku. Peleď lze u nás zatím rozmnožovat jen uměle. Rybářské závody produkují ročně tyto ryby v celkové hmotnosti až 200 tun.

Síh severní (maréna)

Coregonus lavaretus (maraena)

Popis:

V odborné literatuře se zatvrzele píše o síhu severním, který je však v naší veřejnosti (zejména pak v prodejnách ryb) znám pouze pod jménem maréna. V některých dílech ani to odborníkům nestačí a pojmenovali marénu síhem mořským Wartmannovým. Někteří usilovali v poslední době o vyčlenění marény z čeledi lososovitých ryb a zařadit ji do nově utvořené čeledi síhovitých. V ní byli témeř k nerozeznání síh malý, koruška mořská a síh ostronosý. Ten jediný má odlišnost - protažený špičatý rypec. V novější literatuře zůstavají všichni síhové opět v čeledi lososovitých. Z nich pak maréna je u nás nejrozšířenější. Není původní rybou, v roce 1882 ji přivezl z polského jezera Mliedwie do našich jihočeských rybníků významný rybářský odborník Josef Šusta. Maréna se objevuje v prodejnách ryb v podzimních měsících po výlovech a je zvlášť výborná uzená.

Maréna má štíhlé protáhlé tělo, malou hlavu se štěrbinovými ústy. Boky jsou jasné svítivé střibřité, šupiny snadno opadávají. Hřbet má modrozelený. Živí se zooplanktonem a vodním hmyzem. Rychle roste, ve druhém roce měří již 30cm. Ojediněle dorůstá délky 65cm a hmotnosti 2kg.

Chov marény je u nás závislý na umělém vytírání. V některých přehradních nádržích se pravděpodobně rozmnožuje i přirozeným způsobem (Lipno, Jesenice a některé rybníky na Českomoravské vrchovině).

Siven americký

Salvelinus fontinalis

Popis:

Tato lososovitá ryba pochází ze severoamerických jezer a koncem minulého století byla dovezena do Evropy. U nás žije jen v některých potocích a horských jezerech. Pokusy o zavedení sivena alpského, Salvelinus salvelinus byly u nás neúspěšné. Škoda, tento siven dosahuje v alpských jezerech, zejména v Rakousku, značné hmotnosti - i přes 3kg (siven americký asi 2,5kg).

Siven americký má olivově světle mramorovaný hřbet a na těle červené, žluté i modré skvrny. Pestře má zabarveny i ploutve - žluté až oranžové. Z našich ryb je nejpestřeji zbarven. Někdy se kříží s pstruhem obecným a potomstvo je pak nazýváno "tygrovitými rybami". Tlamu má velmi rozeklanou. Žije ve vodách, které vyhovují i pstruhům, snáší však také kyselejší vody. Požírá larvy vodního hmyzu, dospělejší kusy loví i drobné rybky. Nejmenší lovná délka této ryby je 25cm. Má stejnou dobu hájení jako pstruh potoční (od 1.září do 15.dubna)

Růst sivena je poměrně rychlý, již ve třetím roce dosahuje délky 30cm. Lze jej ulovit na umělou mušku, nebo vláčením na menší třpytku. Úlovek sivena je pro rybáře zážitkem nejen pro chutné, do oranžova zbarvené maso, ale pro celkový vzhled ryby, která je zavalitější než pstruh, ale zato ještě krásněji vybarvená.

Slunečnice pestrá

Lepomis gibbosus

Popis:

Rybka patří do čeledi okounovitých a v našich vodách není původní. Byla do Evropy dovezena ze Severní Ameriky. Nejdříve zdomácněla ve Francii, dnes žije téměř v celé Evropě. U nás byla objevena poprvé v roce 1929, kdy byla zavlečena do jihočeských rybníků z Jugoslávie s plůdkem kapra. Dnes je její výskyt v Čechách velmi vzácný, hojnější je na Slovensku, v Dunaji, dunajských ramenech, kanálech i v dolních úsecích Váhu a řeky Nitry.

Má okrouhlý tvar těla, první hřbetní ploutev je ostnatá podobně i přední řitní ploutve. Na hřbetě je olivově zelená, boky jsou namodralé s kulatými červenými a oranžovými tečkami. Na horním výběžku žaberního víčka mají samci červenou skvrnu. Má odtud (i pro další zbarvení) své přiléhavé jméno. Slunečnice pestrá se živí planktonem i drobnými živočichy dna. Dosahuje sotva 20cm délky a 250g hmotnosti. Loví někdy i plůdek jiných ryb.

Tře se na konci jara, v květnu a červnu, samec střeží jikry, které oplachuje proudem vody. Potěr se vylíhne za dva dny a odplouvá do úkrytu ve vodních porostech. Rybka však v našich vodách není příliš žádoucí, neboť ubírá potravu hospodářsky cennějším rybám. Je v zájmu našeho rybářství, aby slunečnice pestrá byla ve výskytu omezována. Někteří rybáři však tvrdí, že její lov je velmi zajímavý a má prý i chutné maso.