Atlas ryb

Cejn velký

Abramis brama

Popis:

Kaprovitá ryba, která žije ve všech dolních tocích mírně proudících vod, v údolních nádržích i jezerech. Vysoká zploštělá ryba s tmavým, šedomodrým hřbetem, stříbřitými, u starších jedinců lehce nazlátlými boky. Ploutve jsou namnoze tmavošedé. Ryba má poměrně malé oči.

Potravu hledá hlavně u dna. Čas lásky a plození této ryby spadá do konce dubna a začátku května. V té době se shromažďují ve velkých hejnech a mělkých vodách; samci - mlíčnáci mají na těle nápadnou třecí vyrážku, jejich tělo je v té době i silně strupovité. V některých místech, zejména v mělčích vodách přehradních nádrží anebo ve slepých ramenech s nedostatkem dravých ryb, se cejni velmi rychle přemnožují. Zaostávají ve svém vzrůstu a degenerují. Proto je úlovek velkého cejna spíše ojedinělý. Dorůstají většinou v průměru asi 30cm délky a hmotnosti 500-600 gramů; výjimečně 75cm a hmotnosti asi 6kg.

Cejn velký je oblíbeným úlovkem rybářů, kteří používají při jeho lovu velmi jemné náčiní. Drobnější háček, slabý vlasec (0,20 - lépe ještě 0,15mm), a hlavně pak lehký splávek, nebo číhátko. Pro prokrmení vody můžeme užít jakoukoliv nástrahu rostlinného původu: těsto, brambor, kolínka; jinak jsou spolehlivé menší žížaly, "hnojňáci", ale i "bílí" nebo mouční červi. Nemá Rybářským řádem stanovenu nejmenší lovnou délku.

Cejnek malý

Abramis bjoerkna

Popis:

Na první pohled bychom řekli, že je to jakási miniatura cejna velkého. Jedná se také o kaprovitou rybu, avšak barevně výraznější, zejména načervenalým zbarvením ploutví. Tělo má rovněž zploštělé, oči jsou nepoměrně velké. Hřbet cejnka je velmi tmavý s nádechem do olivové zeleně, boky jasně stříbřité a břicho zcela bílé.

Cejnek malý bývá nejčastěji nazývám skalákem. Je to rybka velmi čiperná a většinou dovede rybáře náležitě potrápit. Lze ji lovit jen na velmi jemné náčiní, jinak jen "drbe" na udici. Nástraha by tedy měla být hlavně rostlinného původu, nejvýš nějaká "patentka", drobná žížala.

Rychle se množí, v rybnících je proto nežádoucí, neboť ubírá potravu ušlechtilejším druhům ryb. Někteří rybáři chytají cejnky ve větším množství, aby je pak zvláštním způsobem upravili jako pečenáč, nebo marinované. Cejnek roste poměrně pomalu, žije hlavně ve stojatých vodách i mírně tekoucích nížinných vodách na celém území ČR, v Evropě pak a sever od Alp a Pyrenejí až po jižní Skandinávii. Cejnek se někdy kříží s jinými kaprovitými rybami: cejnem velkým, ploticí. Kříženci jsou však neplodní.

Cejnek je většinou 15-20cm velký, jen ojediněle vyroste do velikosti 35cm. Jeho hmotnost sotva dosahuje 0,5kg. Nemá stanovenou nejmenší lovnou délku.

Hlavatka podunajská

Hucho hucho

Popis:

Je to naše největší lososovitá ryba, která se žel, vyskytuje, jak už název napovídá, v tocích povodí Dunaje. K pokusům došlo například na středním toku Otavy, vysazena byla i ve studených vodách vltavské kaskády, nad soutokem s Berounkou kde je pstruhový revír. Hlavatku se podařilo zatím spolehlivě aklimatizovat na přítoku bystřické přehrady na Vsetínsku.

Tuto krásnou rybu lze v jejím "dětství" jen obtížně rozeznat od potočního pstruha. V plné dospělosti se od pstruha odlišuje zbarvením. Je dlouhá, má mírně zploštělou hlavu - také poměrně velkou (odtud má i název) - čelisti sahají daleko za oči. Zajímavá je barva hřbetu - hnědavě červená i šedozelená s fialovým nádechem. Boky jsou posety bezpočtem černých skvrnek. Vytírá se koncem dubna, kdy táhne do mělčích vod. Nejmenší hlavatka, sotva vykulená, se živí hlavně larvami drobného hmyzu, ale sotva dosáhne délky 5-6cm, už začíná lovit rybí drobotinu.

Maximální velikost hlavatky je udávána 120cm a hmotnost až 50kg. Řeka Kama v evropské části Ruska je domovem příbuzného druhu Hucho taimen, který dosahuje ještě větší velikosti.

Hlavatka žije v některých slovenských řekách. U nás jen tam, kde byla uměle vysazena. V ČR se loví v říjnu a až do konce roku, na Slovensku v listopadu a prosinci a rybář si smí ponechat jen 1 kus za sezonu.Nejmenší lovná délka je 65cm.

Hořavka duhová

Rhodeus amarus

Popis:

Patří k nejmenším kaprovitým rybám, dosahuje délky sotva 8cm a hmotnosti asi 150 gramů. Tvarem se podobá cejnovi. Má poměrně vysoké tělo s boky, na nichž je podélný modrozelený pás, směrem k ocasu se rozšiřující. Jejím domovem jsou stojaté vody v nížinách nebo v poklidných tůních mírně plynoucích toků. Najdeme ji také v zátokách a slepých ramenech s mělkým dnem.

Samcům - mlíčnákům - se v době tření zbarvují boky červenofialově. U těchto rybek se nedá říci, že by se vytíraly. Způsob množení je velmi zajímavý. Samička se postaví hlavou dolů nad dýchací otvor škeble, spůstí kladélko podél těla, jakoby jím chtěla mířit. Pak se bleskurychle narovná do vodorovné polohy, zasune kladélko do škeble a vpustí do ní jedinou jikru. To se opakuje v určitých intervalech. Samec - mlíčnák - rychle krouží kolem a vypouští obláčky mlíčí, které škeble nasává s vodou. Oplodněné jikry se vyvíjejí ve škebli. Jakmile rybky částečně dospějí, vyplavou ze škeble ven. Žije proto pouze tam, kde existují i škeble či velevrubi. Rybka si tak zabezpečuje ochranu potomstva v jeho nejcitlivějším věku.

Některé revíry jsou hořavkou přímo zamořené, zejména polabské tůně. To ovšem vadí jiným druhům kaprovitých ryb, protože jim hořavka ubírá potravu, rostou pak pomaleji. Rybka je rozšířena v celé Evropě až ke Kaspickému moři. Chybí v Dánsku, ve Skandinávii, v Británii a na jihoevropských poloostrovech. Hořavka nemá stanovenu nejmenší lovnou délku.