Atlas ryb
Tolstolobik (tolstolobec) pestrý
Arisichthys nobilis
Popis:
Kolébkou této býložravé ryby je jižní Čína. V roce 1965 byly u nás první pokusy o její aklimatizaci v našich podmínkách, zejména pak v teplejších vodách jižní Moravy, a jižních Čech. Po více než 20ti letech je jeho chov u nás stále ještě do určité míry problematický, zejména pokud jde o přirozené vytírání ryb. U nás není zatím dostatek příznivých klimatických podmínek, aby všechny dovezené býložravé ryby (amur, tolstolobik bílý) se mohly vytírat ve volných vodách, což je zejména na škodu ve sportovním rybářství. Tyto býložravé ryby je nutno uměle vytírat za pomoci hypofyzace. V původní vlasti se často kříží s tolstolobikem bílým.
Tolstolobik (tolstolobec) pestrý žije jako jiní v hejnech. Živí se vedle zooplanktonu také řasami a sinicemi. V chovných rybnících přijímá i potravu, která je určena kaprům. V příhodných podmínkách je jeho růst téměř stejný jako u kapra. V rybnících jižní Moravy měli 4-letí tolstolobici pestří hmotnost 4-6kg. Úlovek této ryby na udici je však spíš náhodný. V rybnících bývá chován jako vedlejší ryba.
Od tolstolobika bílého se pestrý odlišuje mohutnější hlavou, a především pak vybarvením. Jeho tělo je hnědo-až šedočerné, celkově je "mourovatý", tmavě skvrnitý. Břicho má bílé. Má jemné a chutné maso, zejména vynikající v uzené úpravě. Oba tolstolobici nemají stanovenu nejmenší lovnou délku.
Tolstolobik bílý
Hypophthalmichthys molitrix
Popis:
Je to kaprovitá ryba, jejíž původním domovem jsou rozlehlá území východní Asie, řeky povodí Amuru, zejména pak oblasti jižní Číny. Zvláštností tvaru jejího těla je ostrý kýl na břiše od hrdla až po řitní otvor a má nezvykle nízko položené oči na hlavě. Tolstolobik bílý je stříbřitě zbarven. K nám byl dovezen na počátku šedesátých let, aklimatizoval se až na rozmnožování. Nestačí zřejmě počet teplých letních dnů, proto musí být uměle rozmnožován.
Dospělé ryby se živí výhradně rostlinným planktonem. Tolstolobici rostou rychleji než amuři, ve třetím roce dosahují hmotnosti i 1,1kg. Pohlavní zralost se u nich dostavuje za 8-12 let. Tolstolobik dosahuje délky až 1 metr a hmotnosti nejvýše 10kg.
Chuťově jsou býložravé ryby - amuři a tolstolobici - velmi atraktivní, jejich maso je ale o poznání tučnější. Podobně jako amur bílý mají i tolstolobici helagické jikry, které jsou volně unášeny vodou (nelepí se na vodní rostliny jako u jiných ryb). Tolstolobiky lze lovit jako kapra, jejich výskyt je v revírech však velmi omezený. Produkce býložravých ryb dosahuje u nás jen několika desetin procenta z celkového chovu.
Úhoř říční
Anguilla anguilla
Popis:
Je to jedna z nejzajímavějších ryb na světě. Je stále opředen tajemstvím rozmnožování, které se děje v hlubinách Sargasového moře. Malí úhoříci v larválním stádiu překonávají šířku Atlantského oceánu, pronikají do ústí evropských řek a postupují proti jejich proudům až do lipanových pásem. V těchto řekách dorůstají a setrvávají v nich 10-15 let. Pud zachování rodu je pak nutí k zpětné cestě. V hlubinách Sargasového moře po vytření hynou.
Existence úhořů v našich vodách by byla zcela nemožná bez umělého vysazování úhořího monté (larvální stádium úhoře, který doputoval k ústí některé z evropských řek). Monté je k nám dopravováno letecky. Je velké 5-8cm a v jednom kilogramu jich je 3-4 tisíce. Každročně u nás vysazujeme kolem 200 000 monté.
Rozeznáváme u nás 2 formy úhoře říčního - úzkohlavého a širokohlavého. Úhořům chybějí břišní ploutve. Tělo je hnědé na hřbetě černě zbarveno, břicho mají bílé až nažloutlé. Dorůstají zpravidla až 150cm délky a hmotnosti do 4kg. Úhoři vedou noční život, proto je rybáři loví nejčastěji z večera do konce povolené doby lovu, zejména v červnu a září. Nejmenší lovná délka úhořů je 45cm. Úhoři se živí bezobratlými živočichy, larvami vodního hmyzu. Představují však značné nebezpečí pro raky a ryby.
Vranka obecná
Cottus gobio
Popis:
Vranky žijí ve většině evropských zemí kromě jižních a severních oblastí. Jsou to drobné rybky, které tvoří samostatnou čeleď vrankovitých. Vranka obecná je tvorem pstruhového i lipanového pásma. Žije na štěrkovitém dně, kterému se dokáže barevně velmi dobře přizpůsobit. Úkryt hledá pod kameny.
Chybí jí plynový měchýř, proto se pohybuje spíš drobnými skoky u dna a nikdy nevyplouvá k hladině. Živí se drobnou potravou u dna. Její nebezpečí pro pstruží potěr, a zejména jikry, bylo často přeceňováno. Nemá stanovenu nejmenší lovnou délku.
Vranka má nevzhledné tělo. Utváření hlavy a úst vyvolává dojem krutosti. Jsou nepřiměřeně velké v poměru k tělu. Má hnědý nebo i šedý hřbet, tělo mramorované, břicho světlé, na ploutvích tmavé pásy. Na skřelových kostech jsou dva ostré trny. Můžeme ji snadno pozorovat. V menších tocích - pokud budeme zkoumat dno kousek po kousku, ji uřčitě objevíme. Někdy lze vranku snadno chytit i do dlaně. Je celoročně hájena
Vranka pruhoploutvá
Cottus poecilopus
Popis:
Vranka pruhoploutvá je téměř k nerozeznání od vranky obecné. Nežije však v českých tocích, pouze na Moravě a Slovensku. Tam bývá společně s vrankou obecnou, zejména ve vyšších polohách pstruhových pásem.
Její odlišnost je udávána příčně pruhovanými břišními ploutvemi, tmavším a kontrastnějším zbarvením těla. Oba druhy vranek jsou velmi citlivé i na sebemenší znečištění toků, které signalizují hromadným úhynem.
Jsou označovány za nejspolehlivější indikátor nezávadnosti vody. Znečištěným vodám se nepřizpůsobují. Vranka pruhoploutvá je celoročně hájená