Atlas ryb
Ouklej obecná
Alburnus alburnus
Popis:
Jedna z nejmenších kaprovitých ryb, stále ještě poměrně hojná. Obývá převážnou část Evropy, kromě Irska, Skotska, Skandinávie a jižních poloostrovů. Tělo má štíhlé, protáhlé a zploštělé. Hřbet je téměř rovný. Má také velké šupiny, které i při slabším doteku snadno opadávají. Hřbet má zelenošedý, boky stříbřitě bílé. Hlava i tlamička jsou poměrně malé.
Nacházíme ji hlavně u hladin mírně proudících řek, spíš v nížinách. Žije však i v parmovém pásmu, někdy i lipanovém. Setrvala také ve většině údolních nádrží. Objevuje se s oblibou ve vodách štěrkopískových i důlních propadlin, v záplavových nádržích. Ve stojatých vodách roste rychleji než v tekoucích. Dožívá se průměrně 3-6 roků. V pátém roce dosahuje délky necelých 20cm. Živí se drobnými živočichy, planktonem a larvami vodního hmyzu a zejména dospělí jedinci sbírají na hladině padlý suchozemský hmyz.
Bez rozdílu věku žije v hejnech. Ta jsou zpravidla velmi početná. Rybářští hospodáři pokládají ouklej za nežádoucí v rybnících, ale i ve vodních nádržích. Ovšem tam se dá jejich počet regulovat intenzivnějším vysazováním dravých ryb, především štik. Pro její velikost ji nelze řadit mezi ryby hospodářsky cenné. Jen něktěří rybáři ji loví na umělou mušku, má totiž velmi jemné a chutné maso.
Ouklejka pruhovaná
Alburnoides bipunctatus
Popis:
Oukleji je podobná ouklejka pruhovaná. U nás žije v horních a středních tocích. Její počet je však decimován zhoršením kvality vod. Je to malá rybka, kterou lemuje na bocích dvojitá přerušovaná čára. Má tmavozelený až hnědý hřbet, boky a břicho stříbřité. Základ prsních ploutví je růžový. Živí se hlavně vodním hmyzem, je o něco menší než ouklej - nejvýše 11cm délky a hmotnost do 40gr. Je celoročně hájena. (Ouklej obecná nikoliv).
Parma obecná
Barbus barbus
Popis:
Po této kaprovité rybě bylo pojmenováno pásmo toků ležících mezi cejnovým a lipanovým. Parma je typickým obyvatelem ve většině toků, pokud nebyly příliš poznamenány znečištěním. Na Slovensku žije ve vodách společně s parmou středomořskou, od níž se téměř neliší a také se s ní kříží.
Její tělo je válcovité a protáhlé, je ideálně přizpůsobené proudům vody. Pevnost těla zvyšuje početnost drobných šupin, pevně zarostlých do kůže. Vyvolávají i určitou zdrsnělost povrchu. Oči má vysoko posunuty k temeni. Tlama s masitými rty a čtyřmi vousky je vysunovatelná. Parma je celkově zlatohnědě zabarvená, hřbet má temný s olivově zeleným nádechem. Břišní a prsní ploutve jsou lehce načervenalé, či naoranžovělé. Ostatní šedohnědé.
Její věk bývá poměrně dlouhý - až 25 roků. Rekordní úlovky bývají do hmotnosti 6kg a délky ryby do 85cm. (Minimální lovná délka je 40cm). Bývají uloveny parmy i desetikilové, které přesahují metr délky. Parmy žijí výhradně v proudivých vodách, nejraději pod peřejemi, kde ukryty za kamenem přijímají potravu, kterou přináší proud. Masitým rypcem obrací též těžší kameny na dně, aby tam nacházely larvy vodního hmyzu chrostíků, pošvatek, jepic ale i měkkýše a další vodní bezobratlé organismy. Někdy se živí i tzv. detritem - tj. látkami z rozpadlých menších organismů hmyzu i rostlin. Loví se výborně na rousnice, zejména v přikalené vodě a před bouřkou.
Perlín ostrobřichý
Scardinius erythrophthalmus
Popis:
Kromě Řecka, Pyrenejského poloostrova, Skotska a části Skandinávie je tato kaprovitá ryba rozšířena po celé Evropě. U nás pak v dolních tocích větších řek, objevila se však i v přehradních nádržích.
Perlín je robustnější než plotice, tělo má vyšší, kratší a silnější. Oči nažloutlé až oranžové, někdy červené. Hřbet má temnější, zelený, někdy modrozelený, boky stříbřité. Kromě hřbetních a prsních ploutví jsou ostatní krvavě červené. Perlín si oblíbil hlavně stojaté, hodně zarostlé vody, tůně, odstavená ramena, jezírka i mělčí nádrže vzniklé ze štěrkopísečných propadlin, pokud ovšem dostatečně zarostly vodní flórou. Starší jedinci přijímají zooplankton a stávají se výraznými fytofágy. Živí se totiž měkkými vodními porosty, řasami a sinicemi. Rostou velmi pomalu, dožívají se nejvýše 15 let věku. Největší dosahují výjimečně délky 50cm a hmotnosti nejvýše 1,5kg. Nejmenší lovná délka není stanovena.
Perlína lze ulovit podobně jako plotici obecnou, použijeme-li však drobnější nástrahu hlavně rostlinného původu. Vody před vlastním lovem ráno pořádně provnadíme. Brzy na jaře zkoušíme také nastražit menší zížaly. Perlín má chutnější maso, ovšem početnost drobných kůstek jako u plotice činí konzum za běžné přípravy poněkud problematický. Neměl by nás však odrazovat, vynikající je totiž nakládaný v marinádě, nebo jako pečenáč.
Piskoř pruhovaný
Misgurnus fossilis
Popis:
Tato rybka u nás není příliš hojná. V Evropě chybí povodí řek, které vtékají do Severního moře a Atlantského oceánu. Není v Anglii, ani ve vodách jihoevropských poloostrovů a na Krymu. U nás lze piskoře ulovit spíš v povodí Dunaje a Labe.
Piskoř je z čeledě sekavcovitých, má tělo výrazně protáhlé do délky, válcovité, v druhé polovině blíž k ocasu mírně zploštělé. U tlamičky má deset vousků, z toho jsou čtyři na jejím horním okraji, dva v koutcích a čtyři další kratší jsou vlastně výrůstky dvoulaločného dolního pysku. Hlavu má zbarvenou do hněda, jen ojediněle do červena a jsou na ní drobné skvrny. Na hřbetě je rovněž nahnědlý. Na bocích má od očí po ocas táhlý, temně hnědý pás. Ploutve jsou žlutohnědé s černými skvrnami.
Rybka, která sotva dorůstá 30cm délky a má hmotnost sotva 150gr, má domov v izolovaných bahnitých tůních, ve starých říčních ramenech, zabahněných průtočných rybnících. Bývá u dna, kde se také živí bezobratlými živočichy. Je-li ve vodě nedostatek kyslíku, vyplouvá piskoř k hladině, kde pohlcuje vzduch do střeva. To je uzpůsobeno k vstřebávání kyslíku potřebného k dýchání. V bahně dokáže přežít i krátkodobé sucho. Při vynoření k hladině vydává někdy pikslavý zvuk, podobně i tehdy, jestliže jej v dlani sevřeme. Nesmí se lovit. Je celoročně hájen.