Atlas ryb

Karas stříbřitý

Carassius auratus

Popis:

Od karase obecného se karas stříbřitý liší nejvýše svým stříbřitým nádechem na bocích. Odtud také jeho pojmenování. Dorůstá také do větší velikosti, i když rozdíl tu není nijak propastný - do 45cm délky a hmotnosti nejvýše 2kg - tedy vcelku asi o 1/4 více než jeho obecný kolega. Ulovili bychom jej jen v povodí Dunaje.

Vyznačuje se tzv. monosexuální populací a gynogenezí. To znamená, že se samice vytírají se samci různých druhů kaprovitých ryb (kapři, karasi, líni, cejni velcí i malí, plotice obecné, tloušti aj.), přitom však nevznikají žádní kříženci. Rodí se jen a jen stříbřití karasi. Z jiker se vyvíjejí pouze samice, jen ojediněle samci, kteří však nemají vyvinuté gonády. Je to jev, který nebyl dosud spolehlivě vysvětlen.

Karas stříbřitý je v celku přijatelnou sportovní rybou, maso má poměrně dobré a je i určitým přínosem pro revíry v tekoucích vodách. V rybničním hospodářství se považuje za nevítaného hosta jako konkurent v potravě kaprů. Nemá jako karas obecný stanovnou nejmenší lovnou délku.

Lín obecný

Tinca tinca

Popis:

Tuto kaprovitou rybu najdeme v celé Evropě kromě severní Skandinávie, severní části Skotska a západní části Balkánského poloostrova. U nás je zatím ještě stále jednou z nejznámějších ryb. Žije v cejnovém pásmu řek, ve slepých ramenech, ve vodách na záplavovém území a je také v rybnících vedlejší chovnou rybou. Zvykl si na i na vody přehradních nádrží.

Má krátké, zavalité tělo, malé oči, vysunovatelná ústa se dvěma malými vousky na horním rtu. Tělo je pokryto drobnými zlatohnědými šupinami se silnou vrstvou sliznaté až rosolovité pokrývky. Lín je neobyčejně kluzký a lze jej udržet jen ve velmi obratných rukou. Poměrně velké a tmavé ploutve jsou vesměs zaokrouhlené a jen u ocasní je nepatrně naznačeno vykrojení. Samci mají výrazně větší břišní ploutve než samice. Hřbet bývá tmavohnědý se zeleným nádechem.

Lína můžeme ulovit na stejnou nástrahu jako kapra, nejčastěji poblíž zarostlých břehů v mírně tekoucích vodách, i zabahněných. Je méně náročný na kyslík, dokáže přežít i kritické stavy. Živí se potravou dna. Ve čtrtém roce dosahuje konzumní hodnoty, tedy hmotnosti 200-300 gramů. Někteří jedinci mohou dorůst velikosti 60cm a hmotnosti až 4kg. V rybářském hospodářství je velmi ceněn i pro exportní výhodnost. O našeho lína je zájem zejména v Itálii, ale i v Rakousku a v Německu. Jeho nejmenší lovná délka je 20cm.

Lipan podhorní

Thymallus thymallus

Popis:

Je jediným zástupcem čeledi lipanovitých, donedávna patřil ještě do čeledi lososovitých, s nimiž má poměrně hodně společných znaků a vlastností. Jeho domovem jsou toky s čistou a chladnější vodou bohatou na kyslík. Žije ve většině zemí evropského kontinentu. Ještě koncem 60tých let panovaly u nás obavy, že lipan vymře jako druh. Díky úsilí členů Českého rybářského svazu, kteří se postarali o umělý výtěr této krásné ryby, se tak nestalo. Lipan dnes patří k nejrozšířenějším rybám nižších pstruhových pásem s klidnějším proudem - je po něm pojmenováno i pásmo. Má poměrně malou hlavu, drobnou tlamu s přečnívajícím rypcem, velké šupiny a vysokou hřbetní ploutev nádherně šachovnicově zbarvenou. Stříbrné boky mají mnohdy ocelově namodralý tón. Jako lososovité ryby má mezi hřbetní ploutví a ocasní malou tukovou ploutvičku.

Ojedinělí jsou lipani 50cm dlouzí o hmotnosti 1kg. Stanovená nejmenší lovná délka je u lipana 30cm. Této délky dosahuje zpravidla ve třetím roce života. Je však krátkověkou rybou, která se dožívá zpravidla nejvýše šesti let. Na jeho jídelníčku jsou nejvýce larvy vodního hmyzu i vodní měkkýši. V letním období "sbírá" hmyz, který nalétává na hladinu. Tento sběr můžeme velmi dobře pozorovat na klidnějších hladinách, kde je vidět, že lipan "kroužkuje". V této době se ideálně loví na umělou mušku, je však třeba ji vybrat podlě živého hmyzu, který právě létá u vody.

Losos obecný

Salmo salar

Popis:

Této velké, krásné lososovité rybě můžeme už věnovat s oprávněným povzdechem jen vzpomínku. Přehradní hráze, zdymadla, a hlavně pak silné znečištěné dolní toky řek ústících do Severního a Baltického moře navždy k nám uzavřeli cestu lososům. U nás například táhli Labem a Vltavou do horních přítoků, kde se vytírali a pak pluli zpět do moří. Mladí lososi, kteří se velmi podobají potočním pstruhům, se vracejí do moře po 2-3 letech. Bylo zjištěno, že každý losos se vrací neomylně vždy do téže řeky při svém tahu ke svatebnímu loži v horských bystřinách.

Zajímavé je vybavení lososa - na jeho vřetenovitém těle s malou hlavou najdeme na modrošedém a stříbrném "podkladu" černé hvězdičky nebo křížky, které se výrazně odrážejí z fialového až namodralého nádechu.

Losos býval hojnou rybou ve Vltavě i Otavě, na Slovensku pak v Dunajci. Jeho silné tělo, které dosahovalo ojediněle až 150cm délky a hmotnosti téměř 50kg, se dokázalo probojovat až do horských toků i velkými skoky přes jezy a splavy. Průměrná hmotnost lososa je kolem 20kg. Zatím má losos nejpříznivější podmínky v dálně východních řekách Ruska, částečně i ve Skandinávii, Skotsku, Kanadě. Jezerní forma lososa obecného není tažnou rybou a setrvává v ladožských jezerech, kde dosahuje hmotnosti max 10kg. U nás byly ojedinělé pokusy o chov lososa z dovezených oplodněných jiker. Výsledky experimentu byly však velmi nejisté. Jeho nejmenší lovná délka je 50cm.