Atlas ryb

Štika obecná

Esox lucius

Popis:

Je to nejznámější dravá ryba u nás a téměř v celé Evropě. Chybí jen na Pyrenejském poloostrově, v jižní Itálii a v části Balkánského poloostrova. Žije dále v Asii i Severní Americe. Můžeme se s ní setkat prakticky ve všech pásmech - od nížinných vod po pstruhové revíry, kde je ovšem nežádoucí. Má válcovité tělo, šedozelený hřbet, stříbřitě zelené boky s mírným ocelovým nádechem, na bocích nažloutlé příčné pruhy. Břicho má bílé a na něm světle šedé skvrny.

Štika patří k našim největším rybám. V posledních letech byla ulovena v přehradní nádrži na Lipně štika, která měřila jeden a půl metru a její hmotnost přesáhla 24kg. Desetikilové štiky by nebyly vzácností, to by ovšem nesměla být štika tak přitažlivým terčem pro rybáře. Nepomáhá ani to, že se smí lovit jen v druhé polovině roku. Její nejmenší lovná délka je 50cm. Štika je velmi žravá, na kilogram přírůstku své hmotnosti spotřebuje až 7kg jiných ryb.

Je nedocenitelným článkem biologické rovnováhy ve všech vodách. Pohlcuje především plotice, okouny, perlíny, hrouzky, proudníky, ježdíky, slunky a z nich pak zejména ty jedince, kteří degenerují, nebo jsou nemocní či poranění. V Táboře provozuje Český rybářský svaz jedinečnou štičí líheň. Produkuje ročně přes 50 milionů kusů štičího plůdku pro naše vody i na export. Z této líhně přichází též odrostlejší plůdek, který je již více odolný proti nejrůznějším nebezpečím.

Střevle potoční

Phoxinus phoxinus

Popis:

Kaprovitá rybka rozšířená v Evropě i Asii, chybí v jižní Evropě a na severu skandinávských zemí. U nás bývala velmi hojná a žila prakticky ve všech chladnějších hlavně čistých vodách. Je malá, dorůstá asi 8cm délky, maximálně 12 cm. Má droboučké šupiny, hnědozelenou barvu na hřbetě, boky jsou světlejší s nazlátlým nádechem. Tělo je pokryto tmavými skvrnami až pruhy. Nedožívá se příliš dlouhého věku - nejvýše pěti let a roste poměrně pomalu. Pohlavně dospívá ve třetím roce života.

Daří se jí nejlépe v tocích, na které hojně padá stín z pobřežních porostů. Žije i na jejich dolních úsecích až v parmovém pásu. V letních měsících je v hejnech spíš u břehů a hladiny, v zimě se ukrývá u dna mezi kameny. Živí se hlavně takovými larvami vodního hmyzu, o které pstruzi nemají zájem. Proto ji nelze považovat za plevelnou rybu. Střevle sama se naopak stává pstruhům potravou. Proto bývá nezbytnou v pstruhových revírech.

V poslední době však rychle mizí z našich vod. Je totiž citlivá na jejich čistotu. Nepatří k rybám, které jsou schopny se přizpůsobit zhoršené kvalitě vody. Jsou známé případy, kdy se střevle již nikdy neobjevila ve vodách, které byly třeba jen na krátkou dobu přechodně znečištěny. Střevle bývala označována též jak "grundle". Pro tuhle pochoutku však byly lepší mřenky a hrouzci. Je záhodno, aby se střevle co nejvíce rozmnožila v přehradních nádržích, kde žijí pstruzi a dravé ryby. Je celoročně hájena.

Sumec velký

Silurus glanis

Popis:

Je jediný, který u nás zastupuje rod i druh z čeledi sumcovitých, i když příslušníci této čeledi patří převážně k rybám sladkých vod. Jsou příbuzní s kaprovitými. V Evropě jsou rozšířeni v povodí Rýna a Labe ve všech řekách, které nepřímo spějí do Baltského, Černého a Kaspického moře.

Sumec má nízkou, širokou hlavu, která přechází v protáhlé tělo. Ocasní cást je zploštělá. Tělo je kryté hladkou kůží bez šupin. Nad horní čelistí má dva dlouhé vousy, pod spodní dva páry menších. Oči má velmi malé. Na hřbetě velmi tmavý, většina těla je šedomodrá. Na bocích je mramorován, břicho má bílé a skvrnité. Vyskytují se i sumci bílí "albíni", ale jsou velmi vzácní.

Sumec velký žije v cejnovém pásmu v mírně tekoucích, nebo spíš stojatých vodách. Zdržuje se při dně v členitém prostředí s úkryty. Zvykl si na přehradní nádrže. Je to dravá ryba, která se jen v prvních měsících života živí planktonem, později objemnější, hrubší potravou. Pozře však vedle ryb, žab, vodních savců a ptactva i červy, žížaly a hmyz. Dožívá se běžně až 40 let. Roste velmi rychle, již v prvním roce dosahuje délky téměř 20cm. V desátém roce již přes metr. Je naší jedinou rybou, která může dosáhnout hmotnosti přes 100kg. Jeho nejmenší lovná délka je současně i nejdelší ze všech, které stanovil Rybářský rád: 70cm.

Sumeček americký

Ameiurus nebulosus

Popis:

Do Evropy byl dovezen ze Severní Ameriky na přelomu století a v mnohých vodách se masově rozmnožil. Je zařazen do čeledi sumečkovitých. U nás začínala jeho existence v třeboňských rybnících, postupně byl vysazován i do tekoucích vod. Nejhojnější je dnes v ramenech Labe a polabských tůních, podobně i u řeky Moravy.

Je jakousi miniaturou sumce velkého. Určité odlišnosti však přece jen má - o dva vousky více, tedy celkem osm. Jeho hřbet bývá zbarven do hněda, má tam tukovou ploutvičku, boky má světlejší. Tvrdé paprsky ve hřbetní a zejména v prsních ploutvích jsou nebezpečně ostré - znak, který u sumce velkého nenajdeme. Podobně jako sumec velký i sumeček americký hlídá po vytření jikry a později i potěr. Liší se však velikostí - dorůstá délky nejvýše 30cm a hmotnosti nejvýše 0,5kg. Je však velmi odolný zejména proti nedostatku kyslíku. Přežije i ve vodách, kde jiné ryby, kromě karase a piskoře, hynou udušením.

Je všežravcem, přijímá jak živočišnou, tak rostlinnou potravu. Nejlépe se však dá ulovit na žížalu, po které je přímo posedlý. Maso je velmi dobré. Žije v hejnech, jeho věk není dlouhý, nejvýše 6 let. V Rybářském řádu není uvedena minimální lovná délka. Byl, a někde ještě je považován za plevelnou, ba škodnou rybu.